Já su tak šťastné. Věta, která už navždy bude spjata s přerovským plavcem Františkem Venclovským, je stará pětačtyřicet let… Hanáckým dialektem a bodrým úsměvem do kamery zakončil svůj plavecký výkon, po němž si mohl do účtu svého sportovního života připsat na svou dobu nevídaný úspěch – stal se prvním československým přemožitelem kanálu La Manche, který zdolal za 15 hodin a 26 minut.
Letos si sportovní svět připomněl nejen jeho úspěch z léta roku 1971, ale i smutné výročí – 13. prosince to bude přesně dvacet let, kdy František Venclovský nečekaně v čtyřiašedesáti letech zemřel. Přerované na něj zavzpomínají menší výstavou, která bude instalovaná v salonku Galerie města Přerova na Horním náměstí.
„Zahájena bude symbolicky právě v úterý 13. prosince v pět hodin odpoledne a potrvá až do Silvestra. Poslední den v roce bude výstava k vidění od dvou hodin do pěti. Právě na Silvestra se v Bečvě koupou otužilci, takže vzpomínka na Františka Venclovského bude o to silnější,“ říká vedoucí Galerie města Přerova Lada Galová.
Expozice přinese diplomy, čestná uznání, fotografie, ale i medaile, které za svůj sportovní život Venclovský nastřádal. Jen těch papírových „trofejí“ byly kilogramy…
„Budeme se při přípravě soustředit jen na jeho plavecké úspěchy, které ho nejvíce proslavily. Ocenění ale získal i za jiné sporty – byl atlet a v padesátých letech patřil ke špičce československých boxerů. Po úrazu krční páteře se ale musel s tímto sportem rozloučit. Začal se věnovat otužování a dálkovému plavání, ve kterém dosáhl významných úspěchů,“ vzpomíná historička Šárka Krákorová Pajůrková z Muzea Komenského v Přerově.
Právě ona převzala v devadesátých letech do depozita muzea část ocenění, které pro uchování vzpomínek na významného Přerovana předala muzejníkům vdova po Františku Venclovském Pavlína. Dokument, který potvrzuje přeplavání kanálu La Manche, by ale návštěvníci na výstavě hledali marně.
„Ten si jako nejcennější trofej rodina ponechala,“ konstatuje historička.
Zimní plavci, na můj povel…
Malou výstavu, nazvanou Vzpomínka na Františka Venclovského, zahájí v pět hodin odpoledne předsedkyně oddílu dálkového a zimního plavání Kamila Svobodová. Ona sama dodnes ráda vzpomíná na sportovce, který i v těch nejtřeskutějších mrazech nabídl lidem podívanou na vyřezanou díru do ledu a jeho vysportované tělo, které se nořilo do ledové Bečvy.
„Frantu si navždy budu pamatovat, jak stojí před nastoupenými zimními plavci a svým rázným hlasem velí: Zimní plavci, na můj povel, pozor – zimní vodě třikrát nazdar,“ říká Kamila Svobodová.
Vzpomíná na něj i pamětník Jiří Rosmus, který se s Venclovským poprvé setkal v roce 1963, kdy se také on začal po úraze věnovat otužování. Říká:
„Prožil jsem s ním mnoho otužileckých vystoupení, jak už v okolí Přerova, tak třeba při zahájení sezony v Moravském krasu, kde jsme proplouvali Punkevními jeskyněmi. Zapomenout nemohu ani na novoroční křty nových otužilců, za nimiž jsme jezdili do Prahy.“
O Františku Venclovském
František Venclovský se do dějin československého sportu i do kroniky Přerova zapsal mnoha výkony. Zmíněný Lamanšský průliv pokořil ještě i v roce 1975 – a to časem 13 hodin 42 minut. V roce 1981 přeplaval v 3 stupňové vodě Dunaj, což bylo hodnoceno jako evropský plavecký výkon. O osm let později – v roce 1989 – společně s Janem Novákem překonali 7 stupňovou sibiřskou Angaru a zajistili si tak světový rekord. O rok později se opět ve dvojici stali prvními lidmi na světě, kteří přeplavali jezero Bajkal – ve vodě přitom strávili 7 hodin a 27 minut. Venclovský získal v roce 1976 i prestižní ocenění Zasloužilý mistr sportu.