Členka souboru Haná a muzejní výstavářka Magda Barboříková se už téměř třicet let věnuje hanáckému folkloru na Přerovsku. Když narazila na staré vzory a tiskařské matrice, napadlo ji vrátit hanácké motivy znovu „do hry“ díky digitálnímu tisku. Jaké bylo objevování a rekonstrukce sto let zapomeutých motivů?

Jak jste se dostala k folkloru a vůbec k souboru?

Jako děcko jsem někde potkala Hanačky a hrozně se mi líbily, aniž bych věděla proč. Určitě to znáte, když vás něco nebo někdo osloví a vy nedokážete říct, co vás na tom láká. Díky tomu jsem se pak dostala do Hanáckého souboru, i když to bylo v době, kdy mi bylo už třicet. Říkala jsem si, že si dva roky zatančím a pak se budu věnovat rodině a práci, ale zůstala jsem u toho do dnes.

Hanácké vzory a kroje, které v soboru byly vám už nestačily?

Když jsem začínala, v souborech tančili a zpívali většinou mladí, kteří nosili dívčí a mládenecké letní kroje. Oblečení pro starší členy nebo třeba zimní kroje se téměř v žádném souboru nevyužívaly. Doba se změnila a soubory „stárnou“, proto je potřeba obléknout se přiměřeně věku, což naši předkové taky dělali. Ona taková padesátiletá „dívka“ vypadá nepatřičně.

Kde jste hledala vzory a motivy, které byly už delší dobu zapomenuty?

V Přerově kdysi existovala Bayerova tiskárna na Velké Dlážce, která přes sto let krojové vzory tiskla. Časem ji však převálcovaly levnější manufaktury, které dokázaly vyrábět za mnohem nižší ceny. Přerovské vzory ale byly přesto jedinečné, podobně jako v Uničově, který měl také svou vlastní tiskárnu.

Hanácké vzory tak postupně mizely spolu se zaniklými tiskárnami a ztracenými kroji.  Řekla jsem si proto, že by se vzory daly převést do digitálního tisku. Udělala jsem první návrh a pak jsem dlouho hledala firmu, která by byla schopná vytisknout vzory na bavlnu a v malé metráži. Našla jsem jednu jedinou tiskárnu, která mi vzory vytiskla, a já jsem z nich byla opravdu nadšená. Připravila jsem proto hned další vzory, které jsme pak vytiskli jako další.

Copak se kroje mohou tisknout digitálně?

Digitální tisk vypadá jinak, než ruční tisk. Ty totiž obsahují drobné nedokonalosti, jako je třeba rozmazání, kapička barvy natištěná ve vzoru a jiné maličkosti, které jim dodávají krásu a originalitu. Digitální tisk je proti tomu až příliš dokonalý a neexistují v něm žádné odchylky. Když jsem vzory tvořila, snažila jsem se proto přidat sem tam i nějakou drobnost, která by digitál přiblížila ručnímu tisku. Místy jsem přidala malé rozmazání nebo jemně pokřivila některé linky, aby nebyly tak perfektní a opravdu připomínaly původní vzory.

Proč vás lákalo staré vzory znovu oživit?

Rekonstrukce vzorů a krojů pomáhá zachovat původní motivy, které by se jinak mohly úplně ztratit. Hanáci totiž odkládali kroje docela brzo. V roce 1840 už se píše o tom, že hanácký kroj už byl definitivně odložen. Díky bohatství kraje si tehdy lidé mohli dovolit kupovat si panské oblečení a vesnický kroj už nebyl reprezentativním oděvem.

Kroje se tedy na Hané odložily brzo. Myslíte, že to krojům a vzorům uškodilo?

Protože se tradice nošení krojů na Hané přerušila, zůstaly střihy i vzory zachovány ve své původní čisté podobě. Podle Broni Miillé z Velké Bystřice je to pro naši generaci vlastně dobře, že se kroje zakonzervovaly a zůstaly v barokní kráse a vyváženosti. Na hlavách byly šátky, na kabátcích nabírané rukávce a k nim dlouhá nabíraná sukně. Kroj tak byl souměrný a vzájemně se doplňoval.

Jinde se kroj neodkládal tak brzy a podlehl módě např. velmi krátkých sukní. Ony ty naše prapraprababičky neodhalovaly ani kolena a Hanačky dokonce neukazovaly ani vlasy. Moderní úpravy např. Slovácký kroj připravily o rovnováhu, což tomuto nádhernému oděvu nelichotí.

Dají se znovu oživené motivy použít i jinak než na kroji?

Vzorů je dochováno docela málo, přestože si myslím, že jich existovalo mnohem víc. Proto nás napadlo, že bychom si z vytištěných látek mohli ušít civilní šaty a ukázat živou krásu hanáckých motivů v běžném životě. Hanácké motivy na zástěrách se podobají vzorům na šátcích. Jsou skládány a tištěny v různě širokých pruzích a tvoří tzv. cesty. Možná mohou symbolizovat, že člověk stále někam kráčí. Po letech jsme tak objevili krásnou zapomenutou cestu, která teď může pokračovat dál.

Magda Barboříková

Magda Barboříková pracuje jako aranžérka a výstavnice v Muzeu Komenského v Přerově. Dělá vše potřebné realizaci expozic a výstav muzea. Věnuje se také už téměř třicet let Folklornímu souboru Haná, který se věnuje hanácké hudbě a tanci, krojům a tradicím. Jeho členy můžete každoročně potkat na folklorním festivlau V zámku a podzámčí, který se koná v červnu na Horním náměstí.