Lenka Čulíková pracuje jako výzkumná pracovnice v chemičce. Po večerech však skládá milostnou poezii, do které promítá své lásky i radosti. Minulý týden je vydala knižně v útlé publikaci nazvané Svlékání z kůže.

Přerovská básnířka píše poezii jak se říká „odjakživa“. Zatímco dřív si ji schovávala do šuplíku nebo psala na internetových serverech, minulý týden pokřtila svou první básnickou sbírku. V drobných verších se ukrývá to, co prožívá žena, jejíž děti už opustily rodinné hnízdo a ona teď poznává, že je na světě především proto, aby byla šťastná.

„Je to hlavně milostná poezie, vzniká ve chvílích, kdy je člověk smutný i veselý. Neměla jsem ale nikdy v plánu, že bych básničky vydala,“ usmívá se Lenka Čulíková.  „Schovávala jsem si je do šuplíku pro vnoučky. Minulý rok k nám přišla na stáž Alenka Palová, která mě motivovala, abych básně vydala.“

Na křtu se sešli především kolegové a přátelé, protože probíhal přímo v prostorách zaměstnaneckého klubu. U autorky se výtisky příliš neohřály – do rukou se jí dostaly teprve pár desítek minut před křtem a vypadá to, že za pár okamžiků budou rozebrány.

„Knížku mám v ruce 40 minut, je ještě teplá z tiskárny, jak se říká. Jsem sice nervózní, ale myslím, že na dnešním křtu budou všichni, kdo mě mají rádi, takže se bát nemusím,“ dodává autorka.

Básně Lenky Čulíkové zatím v obchodech dostupné nejsou. Básnířka však zvažuje, že by je nabídla do místních knihkupectví. Na příští rok už chystá novou sbírku.

„Díky knize mám dojem, že jsem překročila svůj vlastní stín strachu. To je také doslov mé knihy. Pomohla mi uvědomit si, že jsem na světě pro sebe a že si to chci užít,“ uzavírá Lenka Čulíková a jde poděkovat hostům, kteří na křest přišli.

Ukázka z knihy Lenky Čulíkové Svlékání z kůže

Loutkové divadlo

Bez představ není
představení.
Loutkové divadlo
dnes večer zavřelo.

Svěšený koutky
jedna z loutek má choutky
té druhé se (s)prostě
nechtělo.