Přitažlivý ženský akt ve stylu pozdního art deco – to je přerovská bronzová socha Elektra, která je kulturní památkou. Světluška, jak plastiku Přerované nazývají, prošla v minulých dnech rukou restaurátora. Putovala do Třemošné u Plzně, kde byla v ateliéru odborně vyčištěna – a to tak, aby si zachovala svou patinu a přitom se díky jemnému výbrusu znovu zvýraznily její ženské tvary a rysy. Kromě toho má Světluška i nový, pevný sokl. Město za její opravu zaplatilo sedmdesát tisíc korun.
Plastika, pod níž je podepsán sochař Rudolf Hlavica, má teď své místo v zahradě Ornitologické stanice v Bezručově ulici. Za svůj „život“ se ale musela stěhovat několikrát. „Socha byla vytvořena jako součást výzdoby pavilónu Středomoravských elektráren, které se v roce 1936 prezentovaly na Středomoravské výstavě v Přerově. Po jejím skončení se Světluška přestěhovala do zahrady ornitologické stanice,“ uvedl ředitel přerovského archivu Jiří Lapáček. Jeho slova doplňuje Miroslava Švástová, která má na magistrátě na starosti památkovou péči. „Z vyprávění vím, že sochu dostal od ředitele elektrárny tehdejší ředitel Moravské ornitologické stanice František Ginter. Potvrdila mi to před léty jeho žena.“
Elektra – po přerovsku Světluška
Socha Elektry má v ruce řecký oheň a stojí na zeměkouli, obklopené hustými oblaky s netopýrem a světelnou září s hvězdami. Přerované ji však překřtili na Světlušku. 
V dobových materiálech vzpomínají pamětníci na čtyřicátá až padesátá léta minulého století, kdy v Přerově trvala tradice nedělních rodinných procházek, které vedly do místního parku Michalov, nebo do lužního lesa Žebračka – a právě při cestě do těchto zón poutala pozornost kolemjdoucích právě Světluška. Socha v životní velikosti s řeckým ohněm v ruce… „Na tomto místě stála až do poloviny šedesátých let, kdy byla přemístěna k přerovskému nádraží. Důvody tohoto rozhodnutí neznáme, nicméně pamětníci ví, že měla své místo vedle nádražní budovy, kde je dnes historická lokomotiva,“ vzpomněl Jiří Lapáček. Nazpět do zahrady ornitologů se mohla vrátit až na sklonku roku 1990.
Socha ale neměla stabilitu – a v roce 2012 se zřítila k zemi. Podle odborníků se na ni podepsala povodeň v roce 1997, kdy se tři sta kilogramů vážící socha ocitla pod vodou a čepy, jimiž byla připevněna k podstavci, zkorodovaly. Plastika byla na čas uložena ve skladu a v lednu roku 2016 se symbolicky ocitla ve Výstavní síni Pasáž, kde byla k vidění expozice, připomínající po sedmdesáti letech slavnou Středomoravskou výstavu.
Odtud pak Světluška urazila čtyři sta kilometrů do Třemošné u Plzně, kde se jejich ženských tvarů ujal restaurátor Marcel Hron. „Nechali jsme ji přirozeně smaragdovou patinu, ale bylo třeba síranové krusty zeslabit, aby vynikla světlejší místa a tvář sochy se tak příjemně otevřela,“ řekl sochař a restaurátor. Ten musel zhotovit i nové a jistější kotvení do země. „Vytvořili jsme pevnou nerezovou skruž, do níž jsme sochu zasadili, aniž bychom ji narušili. Bylo požadováno co nejméně zasahovat do odlitku bronzu – a toho jsme se drželi. Pod samotnou sochou je betonový základ, takže teď by Světlušku nemělo nic ohrozit,“ konstatoval Marcel Hron.
Sedmdesátiletá Světluška se tak po letech napevno vrátila na své místo – do zahrady ornitologů, kde opět poutá oči kolemjdoucích.