Svou funkci manažera prevence kriminality nebere radní Jiří Kohout formálně – a už vůbec ne „od stolu“. Přímo v terénu mapuje sociální problémy města Přerova, ptá se, zjišťuje, vyhodnocuje. Zatímco minulý týden zavítal do ubytovny pro bezdomovce, tento týden už obcházel obchodníky z přednádražní čtvrti, aby si vyslechl, co je nejvíce trápí. „Jsem si vědom, že je Přerov mnoha lidmi vnímán jako město, které je nebezpečné kvůli problémům s nepřizpůsobivými lidmi. A tento pohled chci změnit. Připravuji projekty, které by měly z Přerova udělat bezpečnější a klidnější místo k životu,“ říká v rozhovoru Jiří Kohout, který se manažerem prevence kriminality stal teprve před čtrnácti dny.

Jaký hlavní cíl jste si stanovil?

Chci nastavit podmínky, které by měly zabránit tomu, aby lidé v Přerově padali do kruhu chudoby a pak se uchylovali k nežádoucímu chování – jako jsou třeba krádeže, případy přepadení a podobně. Jsem připraven pomáhat řešit problémy, které společnost citlivě vnímá – bezdomovectví, alkoholismus, gamblerství, drogy.

Vím, že někteří lidé se v nežádoucí roli ocitli díky svému způsobu života – a nemají ani zájem zařadit se do společnosti. Jiní jsou obětí výchovy svých rodičů… A někteří se propracovali na okraj společnosti souhrou okolností a náhod. Také je skupina lidí, kteří se v chudobě ocitli řízeně a pomoc státu zneužívají. I tomuto trendu chci čelit preventivními opatřeními.

Který problém, stran kriminality, je podle vás v Přerově nejožehavější?

Do Přerova přišly nízkopříjmové skupiny obyvatel, které končí v ubytovnách a následně vytváří – už jen svojí přítomností ve městě – další nezdravé pnutí. Bagatelní trestná činnost, obtěžující chování, pasivní až parazitický životní styl, který produkuje konflikty s normální společností…

Jaké priority máte pro letošní rok?

Budu rád, když se v následujících týdnech podaří z fondů Evropské unie zajistit peníze pro čtyři asistenty a jednoho mentora z řad městských strážníků. Pokud vše půjde podle plánu, proběhne v březnu výběrové řízení a vybraní asistenti budou pracovat osm měsíců – od května do prosince. Pohybovat se budou především v sociálně vyloučených a problematických lokalitách. Naváží tam kontakty s obyvatelstvem a začnou jim pomáhat řešit jejich problémy. Současně budou spolupracovat s neziskovými organizacemi v rámci mimoškolních aktivit dětí ze sociálně vyloučených lokalit – tak, aby se minimalizovala jejich sociální patologie.

Kromě toho se ještě letos budeme snažit získat dotace na modernizace a rozšiřování kamerového systému města.

Měli by být manažeři prevence kriminality Romové?

Ne, to není podmínkou. Důležitá je ale znalost místních poměrů a splnění kvalifikačních podmínek.

Není možno zastírat, že je v Přerově problém mezi minoritou a majoritou. Jak tento problém vnímáte vy?

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že v Přerově nemáme v pravém slova smyslu problém s Romy či jinými menšinami. Ve srovnání se Slovenskem, kde jsou i stotisícové sociálně vyloučené lokality, je problematika menšin v Přerově ve zcela jiné rovině. Tím netvrdím, že určité modely chování menšiny či romského etnika nevyvolávají negativní reakce ve společnosti, jen relativizuji mikropohled na problematiku. Není to tak zlé, jak se někdy říká. Zdaleka ne.

Znáte cestu, která by vedla ke zklidnění situace mezi těmito dvěma skupinami?

Jedinou rozumnou cestu vidím v nahrazování pasivního stylu života lidí, závislých na sociálních dávkách. Z těch se mohou vymanit jen díky pracovním návykům a vzdělání.

Musíme ale vytvářet soustavný tlak na občany, kteří se nedokáží takzvaně „vměstnat do kůže“ a nedokáží být slušní a ohleduplní k ostatním. Jde o hluk, nepořádek v blízkém okolí, absenci slušného vychování, hygienické návyky. Majoritní společnost se uklidní, pokud bude cítit, že se na klidu a životní pohodě v jejich městě pracuje – že se něco děje a situace se posouvá k lepšímu. Na druhé straně „barikády“ se pochopitelně budu snažit zajistit důstojné postavení menšin ve společnosti – a to především u těch jedinců, kteří se dokáží do společnosti zařadit.

Zaslouží si obdiv. Uznání společnosti je nezbytné – pokud chceme tyto lidi motivovat, aby podstoupili tu strastiplnou cestu zvanou integrace do společnosti.

S kým budete ve své funkci spolupracovat?

S městskou i republikovou policií, se sociálním odborem přerovského magistrátu, s odborem prevence kriminality Olomouckého kraje. A také mě s největší pravděpodobností čekají časté cesty do Prahy, kde sídlí centrální orgány státní správy odpovědné za prevenci kriminality. Jde o především o ministerstva práce a sociálních věcí, vnitra i pro místní rozvoj.

Přerov 14. ledna 2015